Hotel Pinot ve Veronském domě

Veronský dům

Dvoupatrový dům s historickým názvem „Veronský“ (nebo také „Lustermannský“) má zach­ovalou barokní část z let 1708–1726 orientovanou do čistě barokní Míšeňské ulice, a dvě jednotraktová dvoupodlažní křídla z r.1925 obklo­pující tichý a klidný vnitřní dvůr. Pod domem se nachází sklepy s opukovými klenbami. Patro a podkroví domu má dřevěné omítnuté stropy, v inetriérech podkroví pod sedlovou střechou naleznete původní dřevěné nosné trámy. V rámci rekonstrukce objektu v r. 2005 byla nově zbudována sedlová střešní nástavba, kde vznikl exklusivní podkrovní apartmán a ochoz ve druhém podlaží.

Důvod historického pojmenování domu Veronský nebo Lustermannský není znám. V době vzniku názvu však bývalo zvykem pojmenovávat domy podle majitele, nebo také významného nájemníka.

Míšeňská ulice

Ulice Míšeňská je tichá, neprůjezdná ulička, měřící sotva 80 m. Slouží k dopravě pouze jejím obyvatelům a místním podnikům. Nazývala se kdysi Nová, neboť vznikla na volných pozemcích po velkém požáru Malé Strany a Hradčan v roce 1541. Starobylost místa určuje blízkost biskupského dvora na dnešním Dražickém náměstí a nejstaršího kamenného (Karlova…) mostu v Praze. Historické prameny také uvádějí název ulice Svatojosefská, přičemž západní části ulice se také říkalo Uhelniště podle obchodu s dřevěným uhlím. Současný název Míšeňská nese od roku 1870. Od počátku 18. století totiž bydleli v ulici (v domě U Lužického semináře) studenti z Míšně. Míšeň je historické území jihovýchodního Německa, později začleněno do Saska.

 

Historie a fakta o Míšeňské

Trasa ulice, kterou navrhoval po roce 1707 Tomáš Haffenecker, vedla přes Thunovskou zahradu a navazovala na starou cestu k Dolnímu přívozu u Vysokého nebo také Panského domu (čp. 92/15).  Rohový a nepravidelný dům U Lužického semináře (čp. 90/13) vybudoval Matěj Václav Jäckel. Tento dům věnoval kněz Jiří Josef Šimon roku 1726 lužickým studentům bohosloví. Na druhém konci ulice, kde začíná malostranská část Karlova mostu, stojí zajímavý dům U tří pštrosů (čp. 12). Fedršmukéř Jan Fux nebo Fuchs dal dům při přestavbě vyzdobit malbami Daniela Alexia z Květné (1606), které zobrazují majitelovo povolání. Zabýval se prodejem módní novinky – pštrosích per. V roce 1714 v tomto domě prodával Armén Deodatus Damajan další pražskou novinku – kávu. Část bloku ulice blíže k Vltavě patřila od roku 1707 malostranskému řeznickému cechu ( čp. 11, 9, 7). V domech čp. 7, 5, 3 se usídlila manufaktura Demartinů. V této ulici se už v 18. století začínal probouzet malostranský průmysl.

Ulice Míšeňská je unikátní, jako jediná v Praze je totiž vystavěná celá v čistě barokním stylu.

Malá Strana

Malá Strana je unikátní částí staré Prahy, kde vedle věhlasných skvostů architektury (Pražský Hrad, Karlův most…) naleznete v malebných zákoutích zajímavé pivnice, bary a podniky s typicky českou i světovou gastronomií i českým pivem, ta­ké vinárny a vinotéky, obchody s uměním a mnoho jiných míst, kde se setkáte s českou původní i současnou kulturou a podobou našeho života.

Karlův most

virtualtravel
Karlův most je nejstarší stojící most přes řeku Vltavu v Praze a druhý nejstarší dochovaný most v České republice. V Čechách to byla v pořadí čtvrtá kamenná mostní stavba, po mostu Juditině a mostech v městech Písek a Roudnice.

Karlův most nahradil předchozí Juditin most, stržený roku 1342 při jarním tání ledů. Stavba nového mostu začala v roce 1357 pod záštitou krále Karla IV. a byla dokončena v roce 1402. Karlův most byl až do roku 1841, kdy byl dostavěn most císaře Františka I., jediným komunikačním spojením přes Vltavu v Praze (nepočítáme-li přívozy a brody). Praha se stala i díky kamennému mostu významnou zastávkou na evropských obchodních cestách.

Most byl postupně ozdoben třiceti sochami a sousošími. Původně se mu říkalo jen Kamenný nebo Pražský most. Název Karlův most se vžil až kolem roku 1870 na základě dřívějšího podnětu Karla Havlíčka Borovského.