Svatá Klára, Botanická zahrada

Vinice sv. Kláry

Památkově chráněná vinice sv. Kláry, spolu s dalšími čtyřmi vinicemi, které se nacházejí na území dnešní Prahy (Arcibiskupská v Modřanech, Máchalka ve Vysočanech, Gröbovka na Vinohradech a Salabka v Troji), připomíná zašlou slávu pražského vinařství.

Tato vinice zde byla pravděpodobně již za vlády Václava II. Podle listiny napsané přibližně roku 1228 náležely klášteru sv. Jiří na Pražském hradě poplužní dvůr a dvě poplatné usedlosti v Ovenci (dnešní Bubeneč a Troja). Příslušenstvím dvora byly pole, louky, vinice, štěpnice a řeka. Zda se jednalo o dnešní vinici sv. Kláry nemůžeme dnes přesně určit.

Nástupem Přemysla Otakara II. (1253–1278) došlo k výraznému rozvoji zemědělství a také zakládání nových vinic. S určitostí zde tato vinice byla za vlády Karla IV. Díky nařízení ze 16. února 1358 o zakládání vinic a to do vzdálenosti tří pražských mil od Prahy byly všechny vhodné pozemky (jižní svahy) osázeny révou. Současně s tímto nařízením vydal také viničná práva na ochranu a podporu vinic a zřídil zvláštního úředníka nad vinicemi tzv. perkmistra hor viničných.

V době vlády Rudolfa II. dosáhlo vinařství největšího rozkvětu a Praha se nazývala „městem vína“. Po bitvě na Bílé Hoře a vlivem válečných nepokojů za třicetileté války vinice ležely ladem a pustly. Přesto však ještě v roce 1776 bylo v Praze téměř 700 ha vinic. V polovině 18. a začátkem 19. stol. došlo k výraznému poklesu rozlohy vinic v Praze a okolí. Pod vlivem vlastenecké obrody ve druhé polovině 19. století dochází k obnově českého vinařství. Na Všeobecné výstavě v Praze roku 1891 vystavovalo 31 majitelů vinic z Čech z toho byly 4 z Prahy. Jedním z nich byl Angelus Kafka – obchodník vínem a nájemce vinic velkostatku trojského. Tento vystavoval víno bílé trojské roč. 1887 a bílé trojské roč. 1886, které komise ohodnotila jako „vynikající ohněm a čistotou“.

Odborné rady pro vinaře zajišťoval Pomologický ústav zemský v Troji a časopis Český vinař vydávaný Vinařským spolkem pro království České. O kvalitě trojských vín vypovídá zpráva v Pomologických listech č. 4 z roku 1871: „Již v daleké cizině, v pobratřeném nám Rusku, jsou trojská vína známa. Před nedávnem navštívil ruský generál Anenkov zdejší vinice a sklepy a zakoupil značnější množství vína pro Petrohrad.“ Ze stejného roku pochází i chemický rozbor trojských vín, který provedl správce trojského velkostatku pan Schmidt. Podle výsledků se dala tato vína srovnat s nejlepšími Rakouskými a pravými burgundskými víny. Ani tato osvěta však nedokázala zabránit postupnému úpadku pražského vinařství. V dnešní době je plocha registrovaných pražských vinic přibližně 11 ha.

Součástí vinice je i viniční domek. Jeho vznik lze jen těžko datovat. Část vznikla snad již v 18. století, západní díl byl postaven v 1. polovině 19. století. V roce 1840 patřil Milosrdným bratřím a klášteru Alžbětinek v Praze, na mapě Stabilního katastru z roku 1841 je červeně značený objekt odpovídající stávající stavbě. Viniční domek je zděná přízemní stavba na obdélném půdorysu s velmi silnými zdmi ještě s řadou zevňujících scarpovitých přizdívek. Viniční domek je v jádře patrně barokní stavení a je jedním z mála z dochovaných viničních stavení.

Nyní spadá tato vinice pod správu Pražské botanické zahrady, která intenzivně pracuje na jejím obnovení, výsadbou nových sazenic. Z odrůd je zde zastoupen Ryzlink rýnský, Müller Thurgau, Modrý Portugal, Chrupka bílá a červená, Ryzlink vlašský, Tramín červený, Muškát moravský a Savignon.

Skleník Fata Morgana

Tropický skleník Fata Morgana se nachází mimo areál venkovních expozic botanické zahrady, na prosluněném jižním svahu trojské stráně. Moderní stavba je zapuštěna do skalnatého terénu. Přirozeně členitého povrchu skály, která tvoří zadní stěnu skleníku, je zde důmyslně využito k terasovité výsadbě rostlin. Vzniká tak pozoruhodná expoziční plocha o rozloze cca 1750 metrů čtverečních, která svým originálním řešením činí z Faty Morgany evropský unikát.

Interiér skleníku je rozdělen do tří samostatných částí s rozdílnou teplotou a vlhkostí vzduchu.

Úvodní část expozice je věnována suchomilné vegetaci aridních (suchých) tropů a subtropů. Prostřední a současně největší část skleníku představuje nížinný deštný les humidních (vlhkých) tropů. Se sukulentní částí je spojen podzemní štolou raženou ve skále, na jejímž konci se po obou stranách otevírá pohled do dvou velkých sladkovodních akvárií obydlených množstvím tropických ryb a jiných živočichů. Poslední, chlazená část skleníku přibližuje drsné prostředí vysokých hor.

Výlet tropickou přírodou je snem, který si lze v Tróji splnit celoročně. Pozoruhodné tvary rostlin, roztodivné barvy a zajímavé struktury porostu se neustále mění; rozkvétají rozmanité typy květů, a dokonce přibývají i nové druhy rostlin. Procházka přes exotické hory, lesy a polopouště tak může v jakoukoliv roční dobu potěšit každého zvídavého návštěvníka.

Všechny přístupy a cesty ve skleníku jsou bezbariérové!

Klima ve skleníku:

	Sukulentní část	Nížinná část	Horská část
Denní teplota [°C]	20–30	22–30	18–25
Noční teplota [°C]	16–20	20–26	10–15
Vlhkost vzduchu [%]	35–55	90–95	80–90